V mlze

Francouzský spisovatel Laurent Botti napsal román Děsivé přízraky. Že se jedná o horor v pravém slova smyslu, je třeba podotknout již na okraj, neboť při četbě vás rozhodně bude mrazit. Této knihy se budete téměř bát, protože jednoho dne se stanou hrozné věci; a od toho dne už nic nikdy nebude jako dřív.
A právě proto se ocitáme v burgundském městě Laville-Saint-Jour, které si téměř vynucuje naši přítomnost, aby nás upozornilo na to, že tady rozhodně nikdy patřit nebudeme, a pokud jsme se zde ocitli, pak jistě z těch nejhorších důvodů. A nic lepšího nás zde nepotká. Ač vzezřením zapadákov, vždy mějme na paměti, že každá mince má dvě strany, každý list rub a líc; jedno bez druhého porušit nelze, pouze snad na čas zastřít mlhou… ano, mlha. Hustá, nadýchaná, rozkošnická, současně lehká i těžká, tančící v zahradě kolem stromů; ale pak je tu ta druhá stana, ty věci. Laville-Saint-Jour je divné místo, pravda, velmi hezké, alespoň tak praví turisté. Je krásné a tajemné. Pochopitelně, když člověk projíždí kolem, nemůže nic vědět, ale když tam nějaký čas žije, je to něco jiného. To město vás zahalí do mlhy. Spadne vždy koncem září, začátkem října. Nejdříve je to velice hezké, ale po několika týdnech je tato mlha jako závoj, obrovská dusící pokrývka. A je tam pořád. Celé měsíce.
Je to staré město, až příliš staré, má za sebou dlouhou historii a dlouhý seznam podivných úmrtí, o kterých se nemluví. Vše kvůli té mlze a těm věcem. Toto město si velice žárlivě střeží svoje tajemství.
Přesto se komisař vyšetřující vraždy pokouší proniknout skrze mléčně krvavý závěs, ale není vlastně místní, takže hlasy ani stíny nevnímá, ovšem nepříjemný pocit rozhodně má; stejně jako Bastien, který přijíždí s rodiči najít nový život, nachází však pouze noční můry a přízrak svého mrtvého bratra. A mnoho dalších životem zkroušených lidí má podstoupit tuto těžkou zkoušku, svou první zimu v městě, svou první mlhu.
Ona podobnost s romány Stephena Kinga, jež je avizována na obálce knihy, není jistě náhodná a pominout ji nelze. Pomyslnou pojivou nic zahlédneme vinout se jak přes detailně vykreslené dětské charaktery a psychologie postav obecně, tak v motivu zla, jímž se stává určité místo, prostředí, v tomto konkrétním případě město Laville-Saint-Jour. Zlo je zde hutnou probouzející se smrtí všech nepřirozeně zavražděných dětí a ostatních, kteří coby stíny promlouvají skrze rodilé obyvatele.
Hodnotit horor se může zdát velice jednoduché. Horor je buď špatný, nebo dobrý. Žádné mezi neexistuje; a tento horor je jistě dobrým, neztrácí na poutavosti a děsivost na jednu stranu příjemně graduje a na druhou stranu je velice lehce odhalována její pravá podstata.
Francouzské prostředí a odlišně vnímané společenské vztahy, způsob mluvy (trefně poodhalován poznámkami pod čarou) jsou příjemnými ozvláštňujícími prvky, díky nimž lze nahlédnout do trochu jiné kultury, do trochu jiného způsobu psaní knih.