Řeč není hra v šachy

"(...) řeč je nejvýš ona hra bez (předem daných) pravidel, hra, v níž se hraje dříve, než se ví, co se hraje, jak se hraje, hra, v níž jsou potenciální pravidla nejvýš sediment aktuálně vznikajících strategií a taktik."

Jan Kořenský: Člověk - řeč - poznání. (str. 67)

Jazyková hra je prostě hrána

"Dekonstruktivní čtení textu (...) vždy ví, že počátkem významu znaku je stopa jiného znaku, že stopa je ve skutečnosti absolutní počátek smyslu obecně, že tedy čtení jako hledání konečného významu a smyslu nemá smysl, neboť je nekonečné. Vždycky je tu další znak - ten, který není přítomen v daném textu, je mimo, ale je, vždycky je tu další text."

Stanislav Hubík: K postmodernismu obratem k jazyku. (str. 114)

Jak je to vlastně s těmi hrami? III.

"Myšlenky jsou mraky. (...) Myslíte si, že jste pronikli hluboko do jejich nitra, analyzovali to, co se nazývá strukturou, či dokonce "post-strukturou" - a přitom je to vše příliš brzy anebo příliš pozdě. Jeden mrak vrhá svůj stín na jiný mrak, stín mraků se mění podle toho, z jakého úhlu se k němu blížíte.
Myslím si, že Wittgensteinovi tanula před očima myšlenka (mrak) tohoto druhu, když rozpracovával svou teorii her řeči. V žádném případě to nejsou hry, jež bychom hráli tak, že bychom jako nástrojů používali speciální jazyky. Naopak. Wittgenstein vysvětluje, že pravidla hry její hráči neznají a že používat jazyka jsme se nenaučili tím, že bychom si výslovně osvojili jeho gramatické či lexikální vlastnosti. Učíme se mluvit tímto jazykem, když jako děti naslepo bloudíme oceánem vět."

Jean Francois Lyotard: Putování a jiné eseje. (str. 12-13)

Jak je to tedy s těmi hrami? II.

"Svět nemluví. Mluvíme jenom my. Svět může být, jsme-li vybaveni jazykem, pouze příčinou našich mínění. Nemůže nám však nabídnout jazyk, kterým bychom mluvili. To mohou udělat jedině druzí lidé. Pochopení toho, že svět nám neříká, které jazykové hry máme hrát, by nás nicméně nemělo vést k tvrzení, že rozhodnutí o tom, kterou hru hrát, je arbitrární nebo je výrazem něčeho hluboko v nás."

Roland Barthes: Nulový stupeň rukopisu. Základy sémiologie. (str. 6)

Jak je to tedy s těmi hrami? I.

"Vnímanie umeleckého textu je vždy bojom medzi polucháčom a autorom (v tomto zmysle je v skúmaní a percepcie umenia použiteľná matematická teória hier). Keď si poslucháč osvojil určitú časť textu, "domýšľa" si celok. Následujúci "chod" autora može tento dohad potvrdiť, čim sa stane ďalšie čítanie neužitočným (...), alebo odvrhnúť dohad a žiadať od poslucháčov novú konštrukciu. Ale nasledujúci autorský "chod" znova stavia tieto dve možnosti. A tak to pojde až do chvíle, kým autor "nezvíťazí" nad predchádzajúcou umeleckou skúsenosťou, estetickými normami a predsudkami polucháča, a nevnúti mu svoj model sveta, svoje ponímanie šktruktúry skutočnosti."

Jurij Lotman: Štruktúra umeleckého textu. (str. 325)