Východiskem je otázka

"Když sedím ve své knihovně v noci, pozoruji v kuželech světla neúprosná hejna prachu, vířícího se ze stránek i z mé kůže, a v chabém pokusu o vytrvalost pravidelně stírám jednu mrtvou vrstvu za druhou. Rád si představuji, že následujícího dne po mém dni posledním se moje knihovna a já společně rozpadneme, takže i když už nebudu existovat, budu stále se svými knihami."

Alberto Manguel: Knihovna v noci. (str. 43)

Konečně znám Pravdu

"Všichni psychologové, kteří se zabývali ženskou inteligencí, jakož i básníci a spisovatelé dnes uznávají, že ženy představují ty nejpodřadnější formy lidské evoluce a že stojí blíže k dětem a divochům než k dospělému a civilizovanému muži. Vynikají ve vrtkavosti, nestálosti, bezmyšlenkovitosti, nelogičnosti a neschopnosti rozumně uvažovat. Nepochybně existují i ženy výjimečné, stojící vysoko nad průměrným mužem. Jejich výskyt je však natolik řídký jako výskyt jakékoli jiné zrůdnosti, například gorily se dvěma hlavami a to značí, že je můžeme zcela pominout."

Stephen Jay Gould: Pandin palec: malá tajemství evoluce. (str. 154, cit. Gustave Le Bon)

Když jedné zimní noci

"Je taky možné, že cesta měla mnoho cílů, monoho středů, že světlo, které osvětlovalo věci, nevycházelo jen z jednoho bodu; snad se paprsky z mnoha zdrojů odrážely od věcí a křížily, prolínaly se a posilovaly... Anebo cesta měla jediný střed, ale tím středem byla jen prázdnota, a světlo, které leželo na věcech, bylo tiché světlo prázdna, záře ničeho. Ale i prázdnota ještě může mít hodně různých podob; její světlo se proměňuje, je to, jako by prázdnota měla různé denní doby, (...)."

"Takže jste podnikl tak dlouhou cestu, abyste se setkal s ničím?"

"Přesně tak. To je přece docela dobrý cíl, nemyslíte?"

Michal Ajvaz: Cesta na jih. (527, 538)

Sekaná

"Přišla k nám číšnice a zeptala se, co si dáme.
"Tak hoši, co si dáte?" řekla. Dělala číšnici celá léta. Nejprve to bylo mladé děvče, teď už byla postarší.
"Dnešní specialita je sekaná, pokud se nepletu," řekl doktor Edwards.
"Ano. Na šedý den, sekanou si vem, to je naše heslo," pravila číšnice.
Všichni se rozesmáli. Byl to vtip.
"Takže já bych si dal třeba sekanou," řekl Fred.
"A vy?" zeptala se číšnice. "Taky sekanou?"
"Sekanou," řekl jsem.
"3x sekanou," shrnula číšnice."

Richard Brautigan: V melounovém cukru. (str. 126)

Konec

"Zdá se mi, že všichni bereme své životy jako příběhy, a jsem přesvědčen, že psychologům, sociologům, historikům a podobně by přineslo užitek, kdyby to uznali. Pokud si člověk odžije běžný úsek šedesáti a více let, je nanejvýš pravděpodobné, že se jeho život jako ucelený příběh už uzavřel a zbývá prožít jen epilog. Život jde dál, ale příběh už skončil.
Některým lidem je přežívání v epilogu tak proti mysli, že raději spáchají sebevraždu. (...)
Ale říká se taky, že nikoli tento příběh, nýbrž právě epilog je z (...) života nejlepší. (...)
Možná je na škodu, že se tolik lidí snaží ze svých životů komponovat dobrý příběh. Příběh je konec konců věc stejně umělá jako hospodský rodeový trenažér."

Kurt Vonnegut jr.: Ostroočko. (str. 169-170)

Srůstání písmen a věcí

"Ve dne je do tkaniny zvuků vetkáno tolik obrazů, které upoutávjí mou pozornost, že si příliš neuvědomji dotek její látky, ale když v noci nemohu spát, cítím, jak mi pomalým, klouzavým pohybem přejíždí po tváři, po celém těle, (...), zoufale toužím po tichu."

"Fabulace je dobrodřužstvím setkání i návratem domů, přivádí tě do krajiny, kde šumí proudy dosud neznámých příběhů, kde se rýsují postavy bez tváře a ve tmě se o tebe otírají těla neartikulovaných živočichů, velé larvy. Poznáš, že tato krajina je nejen rodnou zemí příběhů, ale že se z ní zvedají i tvá vlastní gesta, činy a myšlenky. Pouze v příbězích zrozených v této krajině se setkáš se sebou samým; (...). Dokonce poznáš, že tvůj život je podivným způsobem kopií příběhů, které v této krajině vyvstávají."

Michal Ajvaz: Zlatý věk. (str. 52, 293-294)

Zde je plné znění nejdůležitější části zprávy

"Na okraj je třeba poznamenat, že jediný přeživší trosečník, indický občan pan Piscine Molitor Pátel, navzdory nesmírně obtížným a tragickým okolnostem při svém ztroskotání prokázal neuvěřitelnou odvahu a vytrvalost. Vyšetřovatel tohoto případu si není vědom žádného obdobného případu v námořní historii. Jen velmi málo trosečníků dokázalo na širém moři přežít tak dlouho jako pan Pátel a nikdo z nich ve společnosti dospělého tygra bengálského."

Yann Martel: Pí a jeho život. (str. 345)

Známé pravidlo

"Osamělá palma (cocos nucifera solitaria) je běžná prakticky v celém Pelagiku a je neobvyklá tím, že dospělý strom vylučuje ze svých kořenů jed, který je smrtelný pouze pro všechny ostatní palmy. Není proto překvapující, že na malých ostrovech najdete jen jedinou takovou palmu. A ty tisíce kreslených vtipů jsou tedy botanicky přesné."

Terry Pratchett: Národ. (str. 80)

Míjíme osamělý strom

"Jazyk někdy nedokáže melodii významu ani přečíst."

David Mitchell: Hybatelé. (str. 145)

Nebyl by pak svět plný lidí šílených a katatonických?

"Co kdybyste našli jazyk, který pálí informacemi stejně, jako puška pálí projektily, rovnou do srdce? Co kdybyste zjistili, jak ho rozluštit, ale význam byste vyčíst nedokázali, neznali byste přený smysl slov, jen jejich důležitost, jejich funkci jako spouštěčů emocí? (...)

Co kdybyste sestavili knihu (...), a někde v té knize by byla všechna slova, co nikdy neměla zaznít, tajné významy, které nikdo nikdy neměl slyšet? Co kdybyste, kdykoli na vás někdo promluví, přesně věděli, co k vám cítí - nedůvěru, strach, závist? Ty věci, co je lepší neříkat?

Co kdybyste to cítili i z vlastního hlasu, každou pochybnost, každou ješitnost? (...) Co kdbyste slyšeli vlastní odraz, cítili uvnitř vlastní ozvěnu? (...)

Bojím se byť jen promluvit, protože se ptám, jestli ten jazyk, tak čirý, tak přesný, že přepisuje myšlenky těch, kdo jej slyší, nemůže přepsat i samu realitu."

Hal Duncan: Pergament. (str. 370-374)

Padesátka z mé tobolky

"Život je příběh vyprávěný blbcem."

Vladimír Neff: Prsten Borgiů. (str. 202)

Chmurné tajemství

"Lebka pěkně pasuje do dlaně; jedna kost uchopí druhou, a to všechno můžeme pochopit a uchopit řečí. Každý v sobě nosíme celý vesmír, totalitu existence vtělenou do toho, co o ní můžeme uvažovat. Do šedé, rýhované houbovité hmoty vlité do kostěné baňky zvící menšího kastrolu."

Ian Banks: Píseň kamene. (str. 112)

Jako voda černému psovi po hřbetě

"Řekni mi, bez čeho by ses obešel spíš, bez lásky, nebo bez vody?"

"Jak to myslíš?"

"Tak, jestli bys dokázal žít bez lásky, nebo jestli bys dokázal žít bez vody?"

"Proč bych nemohl mít obojí?"

Kelly Linková: Dějí se i větší podivnosti. (str. 27)

Zdá se tedy

"Zdá se, že hluboké, nestranné a naprosto spravedlivé mínění o našich bližních je z principu vyloučené. Buď jsme muži, anebo jsme ženy. Buď jsme chladní, anebo sentimentální. Buď jsme mladí, anebo stárneme. V každém případě je život pouze průvodem stínů, a bůhví, proč je tak dychtivě objímáme a pociťujeme takovou bolest z jejich odchodu, když jsou to pouhé stíny. A proč, je-li tohle a ještě mnohem víc pravdy, proč když stojíme v okenním výklenku, nás ještě překvapuje náhlé zjištění, že ten mladík v křesle je ze všeho na světě to nejskutečnější, to nejsolidnější, to, co nejvíc známe - vskutku, proč? Neboť hned následující okamžik o něm nevíme nic.

Takhle se však díváme. Taková jsou východiska naší lásky."

Virginia Woolf: Jákobův pokoj. (str. 66)

Vidět neznamená uvěřit

"Potřebujeme své příběhy, abychom pochopili vesmír, a občas zapomínáme, že to jsou jenom příběhy."

Terry Pratchett: Koule. Věda na Zeměploše. (str. 477)

Poslouchej vítr

"Specifická váha času na tebe doléhá jako mnohoznačný starý sen. Postupuješ dál a dál, abys tím časem prošel. Nejspíš mu už neunikneš, kdybys šel třeba světa kraj. Ale i přesto se o takovou cestu musíš pokusit a na ten kraj světa dojít. Protože jsou věci, které nedokážeš, pokud nezajdeš až úplně nakonec."

Haruki Murakami: Kafka na pobřeží. (str. 548)

Schopnosti na požádání

"Ve vesmíru platí jenom jeden nejvyšší zákon: život vždy vynalezne nějaký dokonalý prostředek, jak život ukončit."
"Znám příběhy.
Jistěže nemám jistotu, které z nich jsou pravdivé. Nebo jestli cokoli z toho, co říkám, má aspoň nepatrnou oporu ve skutečnosti. Záleží však na tom, že mi věříš. Záleží na tom, čemu věřím já. Záleží na tom - a to úplně nejvíc - že vesmír sám o sobě, v takovém či onakém důležitém směru, věří, co slyší vybublávat z mých malých úst, a podle toho se chová..."

Robert Reed: Sestra Alice. (str. 15, 309)

Věštby vržených kostí

"Přebral jsi mi ženskou. Napovídal jsi jí, že s mazaným lišákem, jako jsi ty, si užije víc zábavy než s vepřem, který jí dělá kavalíra."
"Určitě se mýlíte, dobrý pane."
"Řekl jsi, že má prsa jako krásné bílé bochánky a zadek jako granátové jablko."
"To ne, určitě to byla broskev."

Ted Williams: Stínové pomezí. (str. 387)

Žijeme tak, jak sníme, totiž úplně sami

"(...) všechno neštěstí v životě přichází ve vlnách. (...) člověk musí počítat, protože každá sedmá vlna je plošší než ostatní. A právě po té člověk musí zkusit jet dál."

Peter Hoeg: Příběhy jedné noci. (str. 190)

Ztracená v peřinách

"Má čistá hlava byla spojena s mrzkostí," pravila. "Chci a nechci, trpím, a přesto pociťuji slast, mám hrůzu ze života a strach ze smrti."

"Všichni jsme nedokonalí," odpověděl mudrc. "Všichni jsme rozpolcení, jsme zlomky, stíny, beztvaré přízraky. Všichni jsme si po mnohá staletí mysleli, že pláčeme a radujeme se."

Marguerite Yourcenarová: Orientální povídky. (str. 87)