Velmi příjemné

Letní oddych s úchvatným filmem (s úchvatným obsazením) vypadá pro mě asi nějak takto, tak se nechte inspirovat.

Tedy Uvnitř tančím a Penelope.

Není to čirou náhodou palec z mé nohy?

"Erit nobis visio omnium sicut verba libri signati. Velikým jménem Tetragramaton ti poroučím, duchu, odpečetit knihu tajemství a zpřístupnit nám její slova."
"Polib mi," zašeptal duch, "moji astrální prdel."

Andrzej Sapkowski: Lux Perpetua. (str. 176)

Pohled se mění podle toho, kde stojíte

A znovu k povídkovým knihám, tentokráte fantasy. Každý by měl vědět, jak se mluví na večírcích s děvčaty... tak jsem se dostala ke Gaimanovým Křehkým věcem; co se týče výše jmenované aluze na jednu z povídek, ani nevím, co jsem vlastně od ní čekala... možná něco. Bezpointovost Gaimanových povídek je o zvyku, všechno dějem plyne a s dějem se rozplyne... většinou u nich máte jen nějaký pocit. U Jak si na večírku povídat s děvčaty jsem měla před očima kopie z Města permutací. Tak nějak na mě dýchla přítomnost oněch dívek... upravených podle určitých kritérií, uměřených, vyrovnaných, bezpohlavních.

Je samozřejmé, že si za pár dní na těch několik desítek příběhů nebudu moci vzpomenout, prostě nejsou ničím zvlášť chytlavé; a závěrečná novela, která je předehrou k Americkým bohům, pro mě bude neudržitelná, jelikož si zas nepamatuju, co/kdo vlastně byl Stín... och, ta moje hlava... ale něco zůstane vždycky. Už jen důvod přečíst si tuhle knihu zůstává.

Perfektní byla Hořká usazenina se skoro Kingovským námětem a zombíky... ti by taky mohli být spojovníkem, ne, konektem (není to jedno) s další fantasy sbírkou povídek, na kterou jsem byla hrozně mile upozorněna. Magie pro začátečníky Kelly Linkové obsahuje devět velice neobvyklých a velice různorodých příběhů, přičemž až na jeden (Kočičí kůže) opravdu stojí za to přečíst. Je vidět, že si autorka hraje jak s formální stránkou povídek, tak s obsahy. Staví vedle sebe různé vypravěče, zpětné pohledy do děje, někdy i schválně nechá příběhy otevřené, nedořečené. A magie? Ta je jak stříbrný prášek lehce se vznášející v černočené tmě, jen malinko přikrývá, dodává lesku a záře.

Naše představa o logice věcí... ha, ha, ha

Sbírka povídek Všechno je definitivní je pro mě velkým překvapením, neboť jsem už ani zázrakem nedoufala, že se ještě k dobré sbírce hororových povídek kdy dostanu. Většinou jsem odrazena prostostí námětů a předurčeností vysvětlení. Taky strachu tam bývá pomálu. Kupodivu. "Ano, peklo by opravdu mohlo zprostředkovávat opakování."

Tentokrát se Stephen King opravdu při sestavování nechal vést náhodou a dokonce bych řekla, že jsou povídky daleko kvalitnější, než v knize Mrtví můžou někdy zpátky. Neříkám, že jsou nápady originální, rozuzlení (pokud nějaké je) nepředvídatelné nebo že se třesete při každém slovu, ale jsou věrohodné, jsou tak opravdové. Navíc jsou perfektně napsané. Každá úplně z jiného soudku, až tedy na několik počátečních, ve kterých vypadá, že si King prostě k tomuto tématu povídku napsat musel. Taky se statečně v úvodu obhajuje.

Počínaje Sestřičkami nahlížíme do jiné roviny… a to zkuste chytat mouchy do lasa nebo se rovnou připravte na jízdu smrti. Ono se opravdu nevyplácí přát si něco za úplňku; ani když si přejete, aby vaše matka byla zase zdravá a v pořádku. Pokud nevíte, že už je nějakou dobu mrtvá... ale kdo to může vědět, že.

"Tak tu sedím, srdce bolí, jak rád bych sral a už jen prdím.
Tak tu sedím, zrovna jako ty, snažím se vysrat z podoby."

Thinking About You

M83

... a Animatrix k tomu přídavkem.

Tandaradei... vlastně Tekeli-li!

Časopisecky vyhlížející brožura s hrůznou, barvami hýřící obálkou nesoucí název V horách šílenství ani nemůže, než odradit každého, kdo se u ní jen naokamžik zastaví. Na druhou stranu si ale můžeme všimnout i jména autora, pak po ní sáhneme všemi deseti, protože vzhled přeci není to nejdůležitější.

Howard Phillips Lovecraft jako strůjce nesčetných hororových příběhů je snad známý všem zasvěceným příznivcům tohoto žánru. Ač tohle všechno jistě platí, znám opravdu jen málo lidí, kteří od něj něco četli a není to zapříčiněno jen obtížnou sháňkou jeho knih, ale taky prahbídným překladem některých, což odradí ten zbytek.

Pro mě to byla také první zkušenost s tímto mistrem v zebrubných popisech prostředí, pocitů, charakteristik osob... ve vytváření tajemné atmosféry. Nicméně nutno poznamenat, že strachnahánějících scén aby člověk pohledal. Jako dobrodružný výpravný příběh s nadpřirozenými jevy paráda; věrohodnosti jistě přidají i důkladně propracované detaily jak historické, biologické či geografické. I značnou zastaralost a nepropojenost s naší přetechnizovanou dobou beru v úvahu... ale chtěla jsem se bát.

Samozřejmě, že vědecká výprava směřující k severnímu pólu narazí na něco úchvatného. Samozřejmě, že to budou pozůstatky mimozemské civilizace, které vypadají na první pohled naprosto neškodně. Samozřejmě, že tam většina zařve. Ale samozřejmé tohle všechno je teď, v době, kdy to Lovecraft psal, to byl nepředstavitelný, děsuplný nápad. A s tím je to taky třeba číst.