Něco málo k evoluci

Richard Dawkins je biologem a etologem a mimo čistě vědecké práce publikoval i několik prací malinko populárnějších. Jsou jimi Sobecký gen a Slepý hodinář. Přichází se spoustou zajímavých názorů na evoluci a chování genů. Pohled na svět přirovnává k Neckerově krychli měnící svou orientaci; tak jsou také možné dva pohledy na přírodní výběr: z pohledu genu a z pohledu jedince.

Již na začátku nám je jasné, že jeho teorie bude jednou velkou metaforou, vždyť již názvy jednotlivých knih jsou více než obrazné. Což ovšem neubírá ani na zajímavosti jeho pohledu, ani na originalitě řešení, s nimiž přichází. Dokonce si myslím, že se díky tomu stává celá tato biologicko-genetická problematika barvitější a přístupnější.

Dawkins vidí v člověku jen jakousi schránku pro přenos genů. Ti jsou těmi, kdo rozhodují, ti jsou těmi, kteří udělají všechno pro to, aby přežili a dál se vyvíjeli. Přírodní výběr upřednostňuje jedině ty geny, které ovlivňují svět tak, aby zajistily své množení. Dawkins nezůstává jen u tohoto, dokonce přisuzuje genům i jakési vnímání či myšlení, na základě něhož jsou všechny živé organismy manipulovány (i když v určitém okamžiku Dawkins říká, že „jsou geny schopné sáhnout ven skrze stěny „svých“ jednotlivých těl a ovlivňovat věci v okolním světě, někdy neživé předměty, jindy živé organismy, a občas působit i na značnou vzdálenost“, jednoduše bychom mohli předpokládat neexistenci jakýchkoli hranic mezi geny, jen příčinnou souvislost spojující geny s jejich fenotypovými projevy, blízkými i vzdálenými).
Chování moderního člověka tedy souvisí s jeho geny, sobeckými geny. Hlavní bod tedy, díky němuž se vzdaluje některým představitelům neodarwinismu je, že v genu vidí základní jednotku přírodního výběru, nikoli v organismu.

Ve Slepém hodináři se pak zabývá dalšími možnými evolučními teoriemi, z nichž mě nejvíce zaujal saltacionismus, se kterým se v obměně (a taky trochu nadneseně) můžeme setkat například v knize Darwinovo radio Grega Beara. Všechno je sci-fi.:)