David Mitchell - Třináct měsíců

Nechť tedy pokračuje, nacházejíc v nitru stále stejně podbarvené a dobarvené vykreslování příběhů, ve vypravování David Mitchell. Třeba zrovna jako v této "vesnické" (jakou bývá ne neprávem nazývána) idylce několika dávno už dospělých mladíků a několika téměř pubertálních rodičů... jak to tak chodí.

Prvky místy nerealistickými a tajemnými, doplňující tak úplnost autorova vyprávění, nemůžeme opominout, stejně jako ve svém díle předcházejícím, vždyť kdo jsou jeho vzory... ale tak nějak i do totoho prostředí patří, vždyť kde jinde než v malých vidlákovech se můžete nechat vozit tramvají po lesích.

I z těch nejvšednějších každodenních chvil, třeba strávených v místní škole, bloudící v rozhodně ne amazonském lese nebo přemlouvající svého Kata, aby dovolil nevypadat naprosto teploušsky, je poskládaný rok a kousek života školního koktala, který bohužel občas zapomene, že "boží" už se dávno neříká.

A komu z nás se to někdy nestane, že... nicméně za tikání metronomu se mnohem snáze vyslovuje a velice krásně odpočívá.

Albert Cohen - Milá Páně

Až několik měsíců jsem strávila v zajetí této knihy (nutno přiznat, že v tom hrály roli i okolnosti načasování) a věřím, že by si s ní někteří podložili piano... já si ji však na doporučené doporučení raděj přečetla.

Milá Páně je opravdu milá, naivní, hloupoučká idiotka, je to ta pravá pro uvěznění v silách lásky, pro uctívání, pro nádherné sdílení několika okamžiků, pro občasné rozpravy, pro nahlédnutí vlastní nesmyslnosti žití... nějak přesně v tomto pořadí.

Jsou to kilometry čtení, vylévání myšlenek do poslední malinké kapičky, dumání nad nejobyčenějšími každodenními úkony. Tento neuvěřitelně zdlouhavý text je plný úplně všeho, co kdy mohlo člověku problesknout hlavou. A ano, je to také, mimo jiné, milostný příběh; nejprve v tajnosti třpytící se, posléze na světlo špíny proniknuvší.

Opravdu obdivovat autora, neboť rozpracovat několik hodin koupání a oblékání se do desítek stran, je umění, kterým se pyšní málokdo. Tedy pevné nervy!