Sedma zelená, neposečená, slunce na ni svítí

"Proklínám tě, proklínam tvoji kartu. Nechť ti sebelepší stovku zničí dvě plonkové desítky, které koupíš v talóně, každý tvůj betl nechť je zhuben nenápadnou osmou, kterou ti podebere protihráč, jenž má lajer sedmi karet, tvoje dvousedmí buďtež putošena nenadálými multipunkty... Ať nemáš radosti z krásné karty, ať tvůj zrak je neustále unavován pohledem na smrdinu bez hlášek a bez desítek. Ať ti nic nepomůže od špatného listu, ani snímání levou rukou, ani otáčení židle, ani řezání karet, ani plivání na talón..."

Karel Poláček: Hráči. (str. 66)

Kovárna metafor

Jak už to tak chodí, při čtení textů se řetězením dostáváme k dalším textům... v tomto případě jsem se při čtení Ecových Mezí iterpretací kupodivu dostala k velice útlounké knížečce nazvané Šest problémů dona Isidra Parodiho a nejenže jsem povytáhla obočí nad Ecovou intertextovostí, mám na mysli Šest procházek literárními lesy (to přece nemůže být náhoda), také jsem se dozvěděla, že pod autorovým jménem této knihy - Honorio Bustos Domecq - se skrývá dvojce spisovatelů a to Borges a Casares.

Nicméně dosti podivování. Tyto problémy, jak značí název, nejsou nic jiného než vraždy, které je třeba vyřešit, ale jednoduše by to v tomto případě ani jít nemohlo, takže čekejte to nejzvláštnější necolumbovské vyšetřování, při kterém se nepohnete z vězeňské cely.

Hutností odkazů k imaginárním spisovatelům a imaginárním dílům se jednotlivé příběhy stávají skoro neprostupné; čtení tedy rozhodně není doporučeno do vlaku či jiných veřejných míst, jinak se může stát, že vlastně nevíte, kdo koho zabil a kdo příběh vypráví.

Už vůbec nepočítejte s tím, že byste byli schopni se držet v proudu myšlenkového toku dona Parodiho. Řešení je vždycky nasnadě, ale až nám to vyřeší... bohužel tedy nezbývá než číst. Nebo bohudík. Jak ten to sakra dělá!

A trocha Tartuské školy

"Přeměna řetězce faktů v text je nevyhnutelně spojena s výběrem; (...) V tomto smyslu každý text přispívá nejen k zapamatování, ale i k zapomnění. (...) Text není skutečnost, nýbrž materiál, pomocí něhož ji můžeme rekonstruovat. Proto historické analýze dokumentu musí vždy předcházet analýza sémiotická. Badatel, který si vytvoří pravidla rekonstrukce skutečnosti na základě textu, dokáže vyčíst z dokumentu i to, co z hlediska autora nebylo "faktem" a mělo být zapomenuto."

Lotman, J. M. - Uspenskij, B. A.: O sémiotickém mechanismu kultury. In: Exotika. Výbor z prací Tartuské školy. (str. 42)

Trocha odpolední hudby