A znovu k povídkovým knihám, tentokráte fantasy. Každý by měl vědět, jak se mluví na večírcích s děvčaty... tak jsem se dostala ke Gaimanovým Křehkým věcem; co se týče výše jmenované aluze na jednu z povídek, ani nevím, co jsem vlastně od ní čekala... možná něco. Bezpointovost Gaimanových povídek je o zvyku, všechno dějem plyne a s dějem se rozplyne... většinou u nich máte jen nějaký pocit. U Jak si na večírku povídat s děvčaty jsem měla před očima kopie z Města permutací. Tak nějak na mě dýchla přítomnost oněch dívek... upravených podle určitých kritérií, uměřených, vyrovnaných, bezpohlavních. Je samozřejmé, že si za pár dní na těch několik desítek příběhů nebudu moci vzpomenout, prostě nejsou ničím zvlášť chytlavé; a závěrečná novela, která je předehrou k Americkým bohům, pro mě bude neudržitelná, jelikož si zas nepamatuju, co/kdo vlastně byl Stín... och, ta moje hlava... ale něco zůstane vždycky. Už jen důvod přečíst si tuhle knihu zůstává.
Perfektní byla Hořká usazenina se skoro Kingovským námětem a zombíky... ti by taky mohli být spojovníkem, ne, konektem (není to jedno) s další fantasy sbírkou povídek, na kterou jsem byla hrozně mile upozorněna. Magie pro začátečníky Kelly Linkové obsahuje devět velice neobvyklých a velice různorodých příběhů, přičemž až na jeden (Kočičí kůže) opravdu stojí za to přečíst. Je vidět, že si autorka hraje jak s formální stránkou povídek, tak s obsahy. Staví vedle sebe různé vypravěče, zpětné pohledy do děje, někdy i schválně nechá příběhy otevřené, nedořečené. A magie? Ta je jak stříbrný prášek lehce se vznášející v černočené tmě, jen malinko přikrývá, dodává lesku a záře.
No comments:
Post a Comment