Naše představa o logice věcí... ha, ha, ha

Sbírka povídek Všechno je definitivní je pro mě velkým překvapením, neboť jsem už ani zázrakem nedoufala, že se ještě k dobré sbírce hororových povídek kdy dostanu. Většinou jsem odrazena prostostí námětů a předurčeností vysvětlení. Taky strachu tam bývá pomálu. Kupodivu. "Ano, peklo by opravdu mohlo zprostředkovávat opakování."

Tentokrát se Stephen King opravdu při sestavování nechal vést náhodou a dokonce bych řekla, že jsou povídky daleko kvalitnější, než v knize Mrtví můžou někdy zpátky. Neříkám, že jsou nápady originální, rozuzlení (pokud nějaké je) nepředvídatelné nebo že se třesete při každém slovu, ale jsou věrohodné, jsou tak opravdové. Navíc jsou perfektně napsané. Každá úplně z jiného soudku, až tedy na několik počátečních, ve kterých vypadá, že si King prostě k tomuto tématu povídku napsat musel. Taky se statečně v úvodu obhajuje.

Počínaje Sestřičkami nahlížíme do jiné roviny… a to zkuste chytat mouchy do lasa nebo se rovnou připravte na jízdu smrti. Ono se opravdu nevyplácí přát si něco za úplňku; ani když si přejete, aby vaše matka byla zase zdravá a v pořádku. Pokud nevíte, že už je nějakou dobu mrtvá... ale kdo to může vědět, že.

"Tak tu sedím, srdce bolí, jak rád bych sral a už jen prdím.
Tak tu sedím, zrovna jako ty, snažím se vysrat z podoby."