Hrůzostrašná muka Timothy Cavendishe

"Někdy chundelatý králíček nevíry prosviští zatáčkou tak rychle, že nedočkavý chrt jazyka zůstane dřepět ve startovacím boxu."

David Mitchell: Atlas mraků (str. 162)

Hrůzný čas

Někdy je opravdu chvíle, kdy si každý potřebujeme ten svůj hrůzný čas probýt, kdy nemá smysl se pouštět do ničeho... mnohostrannějšího, mnohovrstevnatějšího. Tak jsem se dostala k této knize i já.

Po několika málo listech jsem si zase rychle zvykla, že se nikdo nebude obtěžovat s důkladným vykreslením postav a prostředí a začala jsem hrát hru na několik slov... a začala se bát.

Z těch několika, kterým se strašně špatně věřilo nemohu nezmínit Muže s tisícem nohou od Franka Belknapa Longa, Jr. Nevím, jestli je právě proto umístěna na prvním místě, ale tehdy jsem se strachovala spíše ještě klesající úrovně, z čehož mě skvěle vytrhlo Sklepení v Yoh-Vombis Clarka Ashona Smithe, ktrým začíná řada několika příběhů zachycující, jakým způsobem nás může ovlivnit mimozemská civilizace. Dále už se dostáváme k samým klasikům a k samým skvostům. Povídka Johna W. Campella, Jr. Kdo je tam?, několikrát zfilmovaná pod názvem Oni, je toho skvělým důkazem. Zde se setkáváme na ledem pokryté Antarktidě s podivným zmrzlým organismem, který ale není zdaleka tak mrtvý, jak by se na první pohled mělo zdát.

Ray Bradbury nám ukazuje, že bohužel i Usnout při Armagedonu se těm méně šťastným může přihodit. Následuje P. K. Dick se zvláštně přeloženou povídkou Otec, ta věc (The Father-Thing), a pak zase několik, které není důležité podržet pro mě v paměti.

Zastavím se až u Měknutí F. Paul Wilsona, jenž má opravdu hrůznou představu o způsobu vymření lidstva... a ne moc povzbuzující. Perfektní je zde taky kupodivu Dan Simmons v Metastázi, i když není vyloženě rozeným povídkářem.

A závěrem velice příhodným (přestože už si myslíte, že vás nemůže nic překvapit a ještě i nadchnout) je David Morrell - Oranžová je bolest, modrá šílenství. Málokdy se setkáváme s někým, kdo nám již na začátku řekne vyústění celého příběhu a my stejně se zájmem čteme, až se tedy opravdu dostaneme k těm nůžkám trčícím z pravého oka.

Velice povedená sbírka.

Turingovo ozubené kolo

Knihou letních teplých dnů i nocí je pro mě bezesporu Kryptonomikon Neala Stephensona. A i když jsme se ještě nedostali ke zlomu prázdnin, troufám si v tomto případě předvídat, že opět dlouhý čas budu čekat na něco tak mile překvapivého.

Přemýšlím, jak se jakýmkoli způsobem zhostit nějakého zobrazování a hodnocení a rozhodně mi to neztěžuje jen k tisícovce se blížící počet stran. Stephenson si snámi dokáže perfektně hrát... se jmény, která se nám budou zdát nějakou doby divně podobná, se svými metaforami, se svým způsobem psaní.

Nakonec je tohle všechno neuvěřitelně vtipné... vtipně napsané, i když se polovinou děje nacházíme ve smrtelném objetí 2. sv. v. Vtipné je velice taky to, že já se tady snažím klást slovo za slovem/znak za znakem, ale proč? abych zůstala?

Ponořit hlouběji se smíte a musíte pouze tehdy, jste-li dychtiví po informacích, po hledání hranic mezi informacemi, a pokud rádi jezdíte na kole, i když vám vždy po pěti metrech spadne řetaz (ať už má tedy přehazovaček kolik chce).

"Bylo to opravdu strašně vtipné." ... jak říkává můj kamarád

"Nečekám, že pochopíte, o čem ten Waterhouse mluví. Já za ním poběžím, jak nejrychlejc to zvládnu. Vy ho jenom popadněte za nohy a držte se ho zuby nehty, abych si tak říkaje udržel jeho zadek v dohledu, jak dlouho to jen půjde."

Neil Stephenson: Kryptonomikon. (str. 618)

Invocatio elementalium

Jen málokterá kniha se obejde bez vžitých předkopírovaných a nastíněných zápletek... stejně tak tato. Dušan D. Fabian si bere nastříhanou šablonu "nevýrazný, obyčejný mladík s nezajímavým životem se dostane přímo do středu boje o budoucnost země/vesmíru/života a následkem toho se z něj stává výrazný, nepostradatelný mladík s možností vše změnit; nezapomínejme na krásnou a úžasnou dívku, která mu poblázní hlavu".

I když takto jednoduše řečeno, rozhodně se to až tak plytce nevyvíjí. Máme možnost se ve velice krátkém časovém úseku, v němž se děj odehrává, poučit o existencí různých mýtů a legend oživlých díky astrálním bytostem protkávající náš všední život.

Tohle zajímavé se však odehrává až někde "za", kam se Davidovi, hlavnímu hrdinovi, podaří za přispění mnoha podivných náhod (bez kterých by samozřejmě nebylo o čem psát) proniknout. Již výše zmíněná krásná žena to musí samozřejmě uvézt v pohyb a neznámá kletba, seslaná na Davida, vše udržuje ve stálejedoucím, i když někdy spíše pokulhávajícím tempu.
Příjemným doplněním je slovenské prostřední a blízkost z toho plynoucích problémů (sociálních, politických...). Méně pak už příjemným překvapením je... hm, jak to říct nadneseně... nudná prohlídka většiny evropských měst z oken automobilů, nezdůvodnitelná tato honička a velice neuvěřitelné vyvrcholení za přispění plechovky od piva.

Zaměření se tedy na výpravu, pohádkové příběhy a tu trochu magie je pro mě rozřešením této knihy. Naprosto vypustit akční scény, snahy o odlehčení a místy promlouvající "druhé já" hlavního hrdiny (přece jenom se od Tobiáše v lecčems liší).