Hrůzný čas

Někdy je opravdu chvíle, kdy si každý potřebujeme ten svůj hrůzný čas probýt, kdy nemá smysl se pouštět do ničeho... mnohostrannějšího, mnohovrstevnatějšího. Tak jsem se dostala k této knize i já.

Po několika málo listech jsem si zase rychle zvykla, že se nikdo nebude obtěžovat s důkladným vykreslením postav a prostředí a začala jsem hrát hru na několik slov... a začala se bát.

Z těch několika, kterým se strašně špatně věřilo nemohu nezmínit Muže s tisícem nohou od Franka Belknapa Longa, Jr. Nevím, jestli je právě proto umístěna na prvním místě, ale tehdy jsem se strachovala spíše ještě klesající úrovně, z čehož mě skvěle vytrhlo Sklepení v Yoh-Vombis Clarka Ashona Smithe, ktrým začíná řada několika příběhů zachycující, jakým způsobem nás může ovlivnit mimozemská civilizace. Dále už se dostáváme k samým klasikům a k samým skvostům. Povídka Johna W. Campella, Jr. Kdo je tam?, několikrát zfilmovaná pod názvem Oni, je toho skvělým důkazem. Zde se setkáváme na ledem pokryté Antarktidě s podivným zmrzlým organismem, který ale není zdaleka tak mrtvý, jak by se na první pohled mělo zdát.

Ray Bradbury nám ukazuje, že bohužel i Usnout při Armagedonu se těm méně šťastným může přihodit. Následuje P. K. Dick se zvláštně přeloženou povídkou Otec, ta věc (The Father-Thing), a pak zase několik, které není důležité podržet pro mě v paměti.

Zastavím se až u Měknutí F. Paul Wilsona, jenž má opravdu hrůznou představu o způsobu vymření lidstva... a ne moc povzbuzující. Perfektní je zde taky kupodivu Dan Simmons v Metastázi, i když není vyloženě rozeným povídkářem.

A závěrem velice příhodným (přestože už si myslíte, že vás nemůže nic překvapit a ještě i nadchnout) je David Morrell - Oranžová je bolest, modrá šílenství. Málokdy se setkáváme s někým, kdo nám již na začátku řekne vyústění celého příběhu a my stejně se zájmem čteme, až se tedy opravdu dostaneme k těm nůžkám trčícím z pravého oka.

Velice povedená sbírka.