Turingovo ozubené kolo

Knihou letních teplých dnů i nocí je pro mě bezesporu Kryptonomikon Neala Stephensona. A i když jsme se ještě nedostali ke zlomu prázdnin, troufám si v tomto případě předvídat, že opět dlouhý čas budu čekat na něco tak mile překvapivého.

Přemýšlím, jak se jakýmkoli způsobem zhostit nějakého zobrazování a hodnocení a rozhodně mi to neztěžuje jen k tisícovce se blížící počet stran. Stephenson si snámi dokáže perfektně hrát... se jmény, která se nám budou zdát nějakou doby divně podobná, se svými metaforami, se svým způsobem psaní.

Nakonec je tohle všechno neuvěřitelně vtipné... vtipně napsané, i když se polovinou děje nacházíme ve smrtelném objetí 2. sv. v. Vtipné je velice taky to, že já se tady snažím klást slovo za slovem/znak za znakem, ale proč? abych zůstala?

Ponořit hlouběji se smíte a musíte pouze tehdy, jste-li dychtiví po informacích, po hledání hranic mezi informacemi, a pokud rádi jezdíte na kole, i když vám vždy po pěti metrech spadne řetaz (ať už má tedy přehazovaček kolik chce).