Invocatio elementalium

Jen málokterá kniha se obejde bez vžitých předkopírovaných a nastíněných zápletek... stejně tak tato. Dušan D. Fabian si bere nastříhanou šablonu "nevýrazný, obyčejný mladík s nezajímavým životem se dostane přímo do středu boje o budoucnost země/vesmíru/života a následkem toho se z něj stává výrazný, nepostradatelný mladík s možností vše změnit; nezapomínejme na krásnou a úžasnou dívku, která mu poblázní hlavu".

I když takto jednoduše řečeno, rozhodně se to až tak plytce nevyvíjí. Máme možnost se ve velice krátkém časovém úseku, v němž se děj odehrává, poučit o existencí různých mýtů a legend oživlých díky astrálním bytostem protkávající náš všední život.

Tohle zajímavé se však odehrává až někde "za", kam se Davidovi, hlavnímu hrdinovi, podaří za přispění mnoha podivných náhod (bez kterých by samozřejmě nebylo o čem psát) proniknout. Již výše zmíněná krásná žena to musí samozřejmě uvézt v pohyb a neznámá kletba, seslaná na Davida, vše udržuje ve stálejedoucím, i když někdy spíše pokulhávajícím tempu.
Příjemným doplněním je slovenské prostřední a blízkost z toho plynoucích problémů (sociálních, politických...). Méně pak už příjemným překvapením je... hm, jak to říct nadneseně... nudná prohlídka většiny evropských měst z oken automobilů, nezdůvodnitelná tato honička a velice neuvěřitelné vyvrcholení za přispění plechovky od piva.

Zaměření se tedy na výpravu, pohádkové příběhy a tu trochu magie je pro mě rozřešením této knihy. Naprosto vypustit akční scény, snahy o odlehčení a místy promlouvající "druhé já" hlavního hrdiny (přece jenom se od Tobiáše v lecčems liší).