Hluboko uvnitř

Hluboko uvnitř život sta se skrývá
Tma pálí naše ruce a voda živá
Na konci cesty hranice schází
Nové se tvoří, kde staré jáma kazí

Nula a jedna heslem naší doby
Zelené barvě dán nový svit
Snad ústa má múza zdobí
Jen neumí je políbit

Touž cestou slova veskrze bloudí
Poslední chápe, však neposoudí
Sedává, svázán hlasy světa
Jak pomurnik stínem se proplétá

Nikdy víc nemůžem zpět
Častokrát vzhůru se proletět
Zde vrací se ke kouzlu z nich
Už jako jeden z posledních

Od velkého třesku k černým dírám

Aby se tento blog nestal převážně jen hudebně-literárním, zkusím zařadit něco z jiného soudku, tedy trochu vědeckého (nebo alespoň pokus o). Po několika letech jsem se opět vrátila k Stephenu W. Hawkingovi a po Černých dírách a budoucnosti vesmíru jsem se snad už i s nějakou zkušeností v zádech začetla do Stručné historie času.

Je to opravdu velice přijatelné podání toho, co bylo, je a snad i bude v dějinách vesmíru a fyziky vůbec. Jak sám Hawking hned z kraje říká: "...každá rovnice sníží zájem knihy o polovinu..." A důsledně se toho drží. Jediná rovnice zařazená do této knihy je slavná Einsteinova E=mc2 (na druhou samozřejmě, ale nechtějte, abych několik hodin zjišťovala, jak to správně zapsat).

I když se může vše zdát zpočátku velice jednoduché, po krátkém zasvěcení do problematiky se dostaneme např. na úroveň kvarků či k tomu, že černé díry vlastně nejsou až tak černé (na teorii černých děr pracoval mimo jiné společně s Rogerem Penrosem, ten zase pracoval mimo jiné společně s Brianem Aldisem na Bílém Marsu... to jen tak na okraj). Snaží se vlastně dospět, asi jako většina dnešních vědců v této oblasti k jakési finální teorii všeho (sněním o ní...), která by dokázala popsat/překrýt celý náš vesmír, tedy i velký třesk, spojením kvantové mechaniky a kvantové teorie gravitace.

Nástin řešení sjednocené teorie, bohužel, končí u strun a superstrun, tedy někdy koncem 80. let, což je hlavně pro nás laiky nešťastné, protože s takto přístupným popisem nejnovějších fyzikálních metod se už asi neshledáme.

Černé nebo červí?

"Fyzikům nezbývá nic lepšího než chodit s ustaranými tvářemi a smutně si stěžovat, že v pondělí, ve středu a v pátek musejí na světlo hledět jako na vlnu, zatímco v úterý, ve čtvrtek a v sobotu ho berou jako částici. A v neděli se prostě modlí..." (Banesh Hoffmann)

Stephen W. Hawking: Stručná historie času. (str.66)

Robots in Disguise - La Nuit

Tedy ještě jedna hudební ochutnávka, dovolím si dodat, že vlastnoručně nalezena a vyzdvihnuta (což se zas až tak často nestává).

Blur - Girls and Boys

Jedna z těch starých dobrých a snad i známych... mimochodem, klip od 18-ti :)

Aby ti pámbu napřed sfoukl svíčku a pak ti ji vrazil do prdele

"Otec Caspar, kapitán ani námořníci nenabyli dojmu, že by v těchto vodách žili žraloci, které je vidět i zdálky, protože jim z vody trčí ploutev ostrá jako sekyra. A to se jinak v těchto mořích najdou i tam, kde by je člověk nejméně čekal. Já si však myslím, že nepřítomnost žraloků kolem ostrova byla jen pouhá iluze tohoto podivínského badatele, nebo možná tomu tak bylo proto, že nedaleko odtud směrem na západ byl velký proud a žraloci se tam drželi, poněvadž tam nacházeli víc potravy. Ať už tomu však bylo jakkoliv, pro příběh, který bude následovat, je dobře vědět, že Caspar ani Roberto se přítomností těchto dravců neobávali, jinak by totiž neměli odvahu vlézt do vody a já bych neměl o čem vyprávět."

Umberto Eco: Ostrov včerejšího dne. (str. 232)

Prázdné ulice

Michal Ajvaz se vydává (samozřejmě... co taky jiného metaforického použít? snad jiné sloveso pohybu, mnohlem příznakovější... noří, noří by taky hezky podkreslovalo) /noří do svých prázdných ulic za tajemným znakem. A my s ním.

Pokud bych s/měla říct, jak na mě těchto několik set stran působí, vybrala bych slovo adventura. Přesně taková jsou pravidla hry, díky nimž se snad dostaneme k vysvětlení, ale musíme postupovat přísně lineárně od jednoho problému k druhému a z místnosti/domu/ulice se nikdy nemůžete dostat, pokud na obrazu nenaleznete skrytý symbol/nezeptáte se přesně na tuhle otázku/neprojedete vlakem právě v tomto čase tímto vlakem touto cestou.

Po několika stech stranách mně sice návaznost začala připadat trochu vynucená, ale nakonec se kruh přece jen spojí a my se překvapivě dostaneme konečně do slepé uličky, na jejímž konci je přesně to, co hledáme. V očekávání něčeho (nebo ničeho... podle toho, v jakém rozpololožení se zrovna nacházíme) se nám dostává velice přímočarého a zdlouhavého vysvětlení a my můžeme snad jen doufat, že nám konec nechá přece jen nějaká malá dvířka otevřená; něco, co si sami budem moci představit a dovyprávět... tedy ne, nemusíme namáhat fantazii, snad jen trpělivost.

Je to prostě velice napínavé, velice čtivé hledání malého Plánu, se spoustou zajímavých příběhů uložených uvnitř.