Pokud bych s/měla říct, jak na mě těchto několik set stran působí, vybrala bych slovo adventura. Přesně taková jsou pravidla hry, díky nimž se snad dostaneme k vysvětlení, ale musíme postupovat přísně lineárně od jednoho problému k druhému a z místnosti/domu/ulice se nikdy nemůžete dostat, pokud na obrazu nenaleznete skrytý symbol/nezeptáte se přesně na tuhle otázku/neprojedete vlakem právě v tomto čase tímto vlakem touto cestou.
Po několika stech stranách mně sice návaznost začala připadat trochu vynucená, ale nakonec se kruh přece jen spojí a my se překvapivě dostaneme konečně do slepé uličky, na jejímž konci je přesně to, co hledáme. V očekávání něčeho (nebo ničeho... podle toho, v jakém rozpololožení se zrovna nacházíme) se nám dostává velice přímočarého a zdlouhavého vysvětlení a my můžeme snad jen doufat, že nám konec nechá přece jen nějaká malá dvířka otevřená; něco, co si sami budem moci představit a dovyprávět... tedy ne, nemusíme namáhat fantazii, snad jen trpělivost.
Je to prostě velice napínavé, velice čtivé hledání malého Plánu, se spoustou zajímavých příběhů uložených uvnitř.
No comments:
Post a Comment