Aby se tento blog nestal převážně jen hudebně-literárním, zkusím zařadit něco z jiného soudku, tedy trochu vědeckého (nebo alespoň pokus o). Po několika letech jsem se opět vrátila k Stephenu W. Hawkingovi a po Černých dírách a budoucnosti vesmíru jsem se snad už i s nějakou zkušeností v zádech začetla do Stručné historie času.
Je to opravdu velice přijatelné podání toho, co bylo, je a snad i bude v dějinách vesmíru a fyziky vůbec. Jak sám Hawking hned z kraje říká: "...každá rovnice sníží zájem knihy o polovinu..." A důsledně se toho drží. Jediná rovnice zařazená do této knihy je slavná Einsteinova E=mc2 (na druhou samozřejmě, ale nechtějte, abych několik hodin zjišťovala, jak to správně zapsat).
I když se může vše zdát zpočátku velice jednoduché, po krátkém zasvěcení do problematiky se dostaneme např. na úroveň kvarků či k tomu, že černé díry vlastně nejsou až tak černé (na teorii černých děr pracoval mimo jiné společně s Rogerem Penrosem, ten zase pracoval mimo jiné společně s Brianem Aldisem na Bílém Marsu... to jen tak na okraj). Snaží se vlastně dospět, asi jako většina dnešních vědců v této oblasti k jakési finální teorii všeho (sněním o ní...), která by dokázala popsat/překrýt celý náš vesmír, tedy i velký třesk, spojením kvantové mechaniky a kvantové teorie gravitace.
Nástin řešení sjednocené teorie, bohužel, končí u strun a superstrun, tedy někdy koncem 80. let, což je hlavně pro nás laiky nešťastné, protože s takto přístupným popisem nejnovějších fyzikálních metod se už asi neshledáme.
No comments:
Post a Comment