"Myšlenky jsou mraky. (...) Myslíte si, že jste pronikli hluboko do jejich nitra, analyzovali to, co se nazývá strukturou, či dokonce "post-strukturou" - a přitom je to vše příliš brzy anebo příliš pozdě. Jeden mrak vrhá svůj stín na jiný mrak, stín mraků se mění podle toho, z jakého úhlu se k němu blížíte.
Myslím si, že Wittgensteinovi tanula před očima myšlenka (mrak) tohoto druhu, když rozpracovával svou teorii her řeči. V žádném případě to nejsou hry, jež bychom hráli tak, že bychom jako nástrojů používali speciální jazyky. Naopak. Wittgenstein vysvětluje, že pravidla hry její hráči neznají a že používat jazyka jsme se nenaučili tím, že bychom si výslovně osvojili jeho gramatické či lexikální vlastnosti. Učíme se mluvit tímto jazykem, když jako děti naslepo bloudíme oceánem vět."
Jean Francois Lyotard: Putování a jiné eseje. (str. 12-13)
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment