Možná i s trochou subjektivizace dnes tedy několik málo vět, skládajících se ze slov, skládajících se z myšlenek, skládajících se z pojmů a soudů či jak to vlastně bylo. Poslední, bohužel, dokonce ani mně přímo ne, pouze odposlechnutím jsem se k této informaci dostala, kniha, která mi tedy byla i nebyla doporučena, jak vyplývá z výše velice komplikovaně rozvitých souvětí, je Dražba série 49 od Thomase Pynchona (a konečně).
Z nicneočekávajícího čtení se samozřejmě vyklubalo okouzlení ze všech těch propletenců vztahů a příběhů zapletených v pletence... a hlavně znaky, ano, na ty se už nikdy nebude smět zapomenout. Nakonec se tedy přes kostní moučku dostáváme k vytváření si svého textu četbou textů v textech obsažených.
(nejdříve to ale musím dočíst, tedy chvilinku...)
Dokonce pampeliškové víno, to mi taky připomíná dlouhé a teplé letní večery strávené ve vtipných hovorech o kdejakých zhovadilostech; ale dnes už jen zvesela. Měla bych se ho naučit vařit, pampelišek u nás roste spousta.
Hm, to je velice zajímavé. A teď bych měla říct... snad si opravdu v těch Prázdných ulicích dělá z nás autor legraci, nebo už přestávám zastávat dokonce i názor, že to tedy nebylo nakonec tak zlé. Ale zpátky; s rychle ubývajícími stránkami se samozřejmě rozpadají veškerá relativně smysluplná symbolická řešení. Přesto právě bez toho úplného posledního Slova je mi to mnohem milejší.
No comments:
Post a Comment