Ano, a pokračuji statečně v prázninové řadě knih vědecko fantastických. Tedy těch, které jsem přes rok nakoupila a nemohla přečíst. Konečně jsem se dostala i ke Gregu Bearovi a jeho Královně andělů. Nemůžu nezmínit, že doporučení k ní byly více než nepříznivé, ale, sakra, zasloužit si místo na polici musí každý.Skoro jsem si po první padesátce říkala, že už jsem asi naprosto vykolejila z tohohle žánru, že se snad už ani nikdy nechytnu; ta spousta vědeckých vynálezů, nanotechnologických tintintíček a upravených myslících programů... svět naplněný transformery, arbeitry, doppelgangery a kdoví čím ještě trošink nedovoluje vytvořit si k němu zpočátku bližší vztah, a tak jen proplouváme mezi řídkými dialogy, které dovolují jedině dívat se a podivovat se. Všechno je ale jen o zvyku, sice to trvá trošičku déle, ale nakonec se dokáže zabydlet každý a ačkoli se hlavní hrdinka chtě nechtě musí koupat v solné lázni a slunce na jejím těle háže černočerná prasátka, vydestilujeme zápletku - vražda. Jednoduše řečeno takto rozhodně nemá evokovat jednoduchost celkově, všechno se musí otevírat postupně a i tak se v určitých pasážích (kdy je dialog veden programem například) mírně ztrácíte, což je nejspíš správně, nechceme se přeci utápět v naprosté patřičnosti všech fyzikálně-chemico-biologických teoriích, že... ale je třeba něco k nim vědět.
"Hlodání v hlavě. Tak to začalo. Skončilo to v krvi a rozřezaném mase, ale začalo to hryzáním, snem, vědomím vlastní neschopnosti."
Na jedné straně detailně přetechnizovaný svět, cyberpunk každým coulem; na straně druhé básník a spisovatel, zastánce lásky k umění, k niternosti člověka, k jeho snům... téměř jako by se otvíraly hrobky času.
Ač jsem opravdu nečekala od téhle knihy nic, složitost v každé větě je kompenzovaná literární ladností, se kterou se rozhodně nemůžeme setkat v dřívejších knihách - Boží výhni, jež staví totálně na teoretickém základě a postrádá vyprávěčský lesk, či v Darwinových dětech, ty zas na druhou stranu přecházejí do neuvěřitelnosti nápadu. Snad jsem ještě s Gregem Bearem naprosto neskončila, neboť takhle chytrou knihu umí postavit jen málokdo, vždy narazí na zeď permutovaných čísel nebo se ztratí v síti.
"Stojíme, neobratní, mezi pozemským zvířetem a chladným, elektronickým andělem. Budeme cítit v krvi hlínu a v očích slunce, i když už budou dávno pryč nebo zůstanou pouhou vzpomínkou. Dokonce i ve chvíli, kdy už nebudeme mít v žilách žádnou krev a nebudemem mít žádné tělesné oči. Hlína a slunce nás vytvořily. Nezapomeneme."
No comments:
Post a Comment