Trochu jinak... křišťálově

Sedmý syn sedmého syna je prý zplozencem samotného ďábla. Nebo dítětem nadaným neobyčejnými schopnostmi. To se v prvé řadě máme dozvědět v třetím pokračování příběhu Orsona Scotta Carda o Alvinovi Mlynářovi juniorovi, který nese název Učedník Alvin.
Celá sága je fantasy nesmírně zakořeněnou; odehrává se kdesi v našich dějinách na území Severní Ameriky. Historie i postavy jsou často velice podobné, ale často také značně odlišné od skutečných, historicky doložených. Kde přesně se tedy nacházíme? V době, kdy Indiáni skalpovali každého potulného bělocha, kdy přírodní magie byla v podobě čtyř hlavních živlů uctívána více než kterékoli božstvo; v době, kdy i slepice dokázala být pěkně pomstychtivá a vypočítavá mrcha.
Dalo by se říct, že každý člověk je spojen s nějakým živlem, je k něčemu připojen, rozumí danému prostě tak, jak je. A Alvin junior prostě umí dávat věci dohromady. Tato schopnost jde pro něj rudu v ruce s neuvěřitelnými každodenními dobrodružstvími, které ho provází i na té sebesušší stezce a většinou usilují o jeho holý život – především je to temná síla vody, ta se snaží snad všemi prostředky dosáhnout na tohoto chlapce… zda jej chrání nebo naopak zabíjí, lze jen těžko v tuto chvíli odhadnout; pak je tu Ničitel, nehledě k vlastní síle je nadto podporován samotným peklem; ano, a pak je tu vlastní rodina, která si lásku zaměňuje s nenávistí, pohlazení se zlobou. Toto vše si rozhodně Alvin neuvědomuje, k tomu je třeba Vypravěče, jenž s pomocí slova tvoří vždy pravdivé příběhy, doplňuje svět a tká jej vlákny pravdy a porozumění, pozměňuje realitu přímo před našima očima. Lesy a stromy rázem vypadají jako nejhlasitější výkřik jara, hýřící barvami a desetitisíci kvítky.
Mnohé osudy jsou zmařeny, naděje pozapomenuty, život jde prostě dál. A aby mohl pokračovat i ten Alvinův, je třeba se starého vzdát a zkusit hledat novou cestu, na které potkává mimo jiné Rudého proroka, který jej učí sžít se lépe se svou schopností, vnímat přírodu a zem. Tak se z Alvina stává osamocený bojovník, který marně, avšak o to sveřepěji, usiluje o záchranu lidské spravedlnosti a svobody pro všechny obyvatele této nově vznikající společnosti. Jeho dětská léta jsou nahrazena neustálými politickými a ekonomickými pletichami, bojem o moc a především o půdu.
Mnoha krve a smrti je za svůj prozatím celkem krátký život Alvin svědkem a mnoha ještě bude. Znovu odchází a opět se navrací do rodného kraje, nyní ale přichází na rozcestí, z něhož už není cesty nazpět, musí se naučit svému řemeslu a svému nadání, musí konečně potkat svůj osud a postavit se mu.
Jako ten, který má poslání stát se Tvůrcem, je nucen především nahlédnout do svého srdce a zbavit se veškeré zloby a hněvu, jednou přijde den, kdy všemu porozumí a znovu se mu podaří vybudovat Křišťálové Město, bude znovu tím, kdo je součástí toho všeho.
Dojem z knihy a potažmo celé ságy nemohu než ohodnotit ve všech směrech velice kladně. Card se v tomto svém „pokusu“ o fantasy uchýlil ke svým nejsilnějším stránkám, jimiž jsou především důkladné popisy i těch nejzanedbatelnějších situací a charakterových rysů postav, myšlenkových pochodů jak dětských hrdinů, tak ostatních. Setkáme se tedy s velice jemně odlišenými figurami, které nejsou pouze ploše vykreslené, ale důkladně strukturované po všech stranách.
Nepříliš obvyklé, a o to více hodnotné, je, že vypravěč často kontinuálně nepokračuje tam, kde v předchozím vyprávění skončil, nýbrž se vrací zpět, znovu do již prožitých životů, ovšem mění úhel pohledu a zprostředkující postavu, zaměřuje se rozdílným způsobem na stejné situace a odhaluje nám tak další skryté vrstvy příběhu.
Právě proto zde slova nikdy nezůstávají stejná, tento příběh je pevný právě jimi, je stvořen příběhem o přírodních, přirozených příbězích. Když je zde vyřčeno slovo, není stejné, ale znovu a znovu opakováno, ve své varietnosti schopno neustále pronikat do lidských srdcí vzdálených i tisíce mil. Slova mohou nabírat sílu, ale přesto nikdy nejsou víc než to, co skutečně jsou, pronikají jen do těch škvír, do kterých přesně padnou, nejsou neuchopitelnou mlhovinou, ale základními kameny. Přestože se zanedlouho stanou pouhou vzpomínkou.