Vzhůru do Malazské říše!

Již první otevření knihy Iana C. Esslemonta Noc nožů nás příjemně překvapí svou strukturou, svým rozčleněním. Málokdy se stává, že nejsme vrženi přímo do temnosti fantazijního světa a jeho postav, ale zde tomu tak je. Dostává se nám nejen zdůvodnění vzniku knihy, taktéž jsme zevrubně seznámeni jak s prostředím, jež budeme nějaký čas prozkoumávat, tak také s předními hlavními postavami. Kniha sahá mnoha rozměry do různých historických epoch v tomto vymyšleném světě, jenž je nám předkládán. Je to svět stvořený s precizností, každá událost má své přesné umístění, všechny báje a mýty, jimiž je Malazská říše spletitě prokvetlá, nám dovolují nahlédnout a sžít se s ní. Nic nepřichází nahodile, vše může být doloženo, i když třeba jen v hloupých dětských říkankách a pověstech hlupáků. Dnes není čas pro pochybnosti, racionální zdůvodnění. K moci se hlásí stará magie a kdysi pevně zacelené rány se opět otevírají a rudé krůpějky krve jimi začínají s navrátivší se bolestí prosakovat.
Přichází změna a s ní mrazící led a především potenciál. Alespoň tak to cítí nejen obyčejní lidé, ale i bytosti spoutané věčností. Trůn byl již příliš dlouho bez krále a přestože vzpomínat na věci minulé při západu slunce přináší smůlu, toto je třeba znovu oprášit v přítomnosti, neboť nás čeká neobyčejné spojení noci se dnem, v němž prožijeme následující vyprávění. Jedno je však jisté. V tomto relativně krátkém časovém úseku proteče spousta nevinné krve, neboť ostří nožů líbá vždy se smrtícím šklebem ve tváři a pod stínovým měsícem vždy vylézají duše mrtvých. A někdy i mnohem horší věci.

Ulicemi města se začínají potulovat nejen ohařové, tato krvelačná obrovská stvoření podobná vlkům, také zemřelí nechtějí zůstávat ve svých hrobech a s mnohdy odpadávajícími částmi těl promlouvají k pozůstalým. Největší strach se ovšem blíží s mořskou brízou v podobě Bouřných jezdců, tito neznámí bojovníci si pro něco přijíždějí a nikdo jim nemůže stát v cestě.

S Kalenem, vysloužilým válečným veteránem, procházíme městem Malaz a seznamujeme se s jeho politickými a vojenskými vztahy uvnitř něj, ale i ve vztahu k ostatním částem říše. Dalším průvodcem, zprostředkovávající nám informace spíše z nadhledu doškových střech, je Kiska. S ní naopak pronikáme do těch temnějších částí příběhu i města, do magicky smrtících stínů vržených kamennými chrliči.

Ve městě se schází několik velice podivných klik a za ještě podivnějších okolností začínají snovat spletité plány, které jsou jen pomalu osvětlovány mizící temnotou noci a vším prostupujícími paprsky ranního slunce. Avšak i po té nejtemnější noci přichází svítání, stíny jsou zahnány a jakási rovnováha znovu nastolena, i když je nám jasné, že stačí malý otřes a znovu se vše ponoří do chaosu a temnoty.

Román je velice dynamickým vyprávěním právě díky tomu, že se celý příběh odehrává v tak krátkém časovém úseku, což je na první pohled jistě příhodné, jelikož nedochází k zdlouhavému vysvětlování a opakování zápletek, na druhou stranu ale místy ztěžka popadáme mezi všemi těmi bájemi a osudovými předurčeními dech. Nicméně nelze nepřiznat jedinečnost a originalitu této knize, jež je jak po stránce jazykové, tak kompoziční velice vytříbeným a vyváženým příběhem, a pokud mu schází to malinké srdečnější zrnko citovosti, v závěru je i toto přihozeno. Je zřejmé, že následující díl poskytne další mnohá dořešení, dovyprávění, také však další nová dobrodružství a věštby, jež budou muset být naplněny. A já osobně se velice těším na fantasy tohoto druhu, neboť ani zdaleka není pouhým shlukem typických a vyprázdněných příběhů, jako mnohé dnes.