Tuesday, February 3, 2009

Letem světem knih

Namaluj si obraz
Znovu se s Kingem na Ostrově Duma Key ocitáme v mysteriózním příběhu plném napětí a hlavně nevysvětlitelných jevů. Zpočátku přímá zápletka - rozpad rodiny hlavního hrdiny v důsledku jeho nehody a následných zdravotních potíží - se začíná zauzlovávat na idylickém ostrově, kde se hrdina snaží vrátit život do rozumných kolejí. Samozřejmá je hluboká vnitřní psychická stránka jednoho každého hrdiny, nad kterými si dal King opravdu záležet, všichni trpí svou minulostí, s níž se musí vypořádat. Důležitou roli opět hraje dětství a dětští hrdinové, jak už tomu u Kinga bývá pravidlem.
Námět je opravdu originální, jen málokdo by očekával, že mrazivá, hororová atmosféra může být zachycena barevnými pastelkami.

Za mrtvými do hrobu
S téměř zatajeným dechem opět se znamenitým vypravěčem Gaimanem, tentokrát v Knize hřbitova, procházíme spolu s dětským hrdinou mezi temnými stíny, které vrhají studené kamenné náhrobky, hřbitovem, jenž se paradoxně stává domovem nejen chlapci, ale i nám. Zažijeme nejedno dobrodružství s mrvými, nemrtvými i jinými, daleko podivnějšími obyvateli tohoto pochmurného, přesto svým způsobem přívětivého místa. Jen nevkročit do světa lidí, tam čekají daleko horší věci! Kouzelná a okouzlující kniha s velmi příjemnými ilustracemi k tomu.


Pohromy sbližují
To je všeobecně platné pravidlo a platí i na planetách mimozemských, v tomto konkrétní případě vchází v realitu ve společnosti několika ztroskotaných pozemšťanů, kteří měli nepříliš dobrý nápad vydat se na planetu, která má být zničena kosmickým tělesem. Chtěli na poslední chvíli zachránit něco z její kultury, něco z její minulosti, aby se nestala pouze prachem a hrobem s mnohými neodkrytými stránkami. Nakonec se ale ukáže, že se spíše stane hrobem pro celou tuto výpravu, neboť ztratí možnost se z planety dostat a jsou nuceni za velice dobrodružných, především ovšem nepříjemných podmínek najít jiná účinná řešení odletu. Hlavně ale rychle. McDevitt znovu dokazuje, že je skvělým a hlavně napínavým vypravěčem, který čtenáře zbytečně nezahlcuje technikou a teorií, přesto vždy stvoří kvalitní příběh, v tomto případě kvalitní space operu.


Výprava do různých časů
Henry Kuttner je jistě mistrem povídek, především těch mírně hororových a strašidelných. Důkazem je tomu i sbírka Past v čase, se kterou se dostáváme do rozličných životních zauzlení, ať už zabloudíme do dolů k hrubým trpaslíkům a zosnovujeme vzpouru nebo se rozhodneme pěstovat štěstí v kleci na ptáky. Všechno velice originální kousky se špetkou humoru a nadsázky, tedy až na jednu výjimku: první povídka, podle níž nese celá sbírka název, mi opravdu připadala jako Past v čase, jako by se autor zasekl někde v minulosti u tématu naprosto nepromlouvajícího ke čtenáři, ale každému dle jeho chuti.


A ještě jednou za sbírkou povídek, tentokráte fantastických
Jak už to tak bývá, naprostou náhodou jsem se dostala k této knize, nicméně musím přiznat, že jsem jí byla nadšená, přestože jsem ještě neměla jinou možnost setkat se s Princeznou a místy trochu samolibým čarodějem Kedrigernem, vůbec to nevadilo. V knize je spousta různorodě rozměrných povídek, bajek či jiných vypravovánek, které jsou příjemné svým způsobem zpracování, nadlehčené jemným humorem a všedoplňující magičností a lehkým mrazivým tajemnem.

4 comments:

Unknown said...

člověče / stroji, ty jsi stroj, ne?:) kde bereš čas to všechno přečíst?! já se chystám alespoň na toho Kuttnera, už jsem do něj koukal v knihkupectví (jen ta cena bolí...). a ten King stojí pokus? mám ho své drahé diplomantce vnutit jako dodatečný materiál pro diplomku? :)
a jak se ti vůbec daří. nedáš vědět. hrůza!

Zarw said...

To je jen jen takový průlet, ještě by se našly i další, o kterých jsem se nezmínila:)
Ten King je dobrý, úplně jiný, než ho znám, skoro bych řekla až lidský, pořád čekáš, kde vyskočí jaká nadpřirozenost... nakonec to tam je, ale tak reálně; taky hlavní hrdina trpí afázií:).
Kuttner je super, vůbec jsem od toho nic nečekala, většinou dávám tak povídku na den, ale do těchhle se opravdu zakousneš.
Jo, pokud bys chtěl super tip na divné, příjemné povídky, pak Fahrehneitova dvojčata od Michela Fabera... vím, že ty jsi povídkový:)

Unknown said...

Tak to jsi jeste dabelstejsi, nez jsem si myslel:) Ja zvladam jen navrat k Hyperionu, ale ten si zase naramne uzivam. Toho Kinga zkusim - myslim, ze je cas se nad nim poradne zamyslet. Nejsem si vubec jisty, jak to s tim jeho psanim je:)
No a Kuttner, to je muj velky oblibenec. Jeden z nejuzasnejsich povidkaru fantastiky. Neodolal jsem a nedavno jsem vyrobil jeho tributovou stranku na Facebooku:) To byl muj posledni literarni vykon - 3 radky profilu... Mam sice jeste rozepsano neco malickeho o McCarthyho Ceste (tam se s Danem neshodneme:)), ale cert vi, kdy to dopisu. Tak aspon ze ty se drzis!:)

heavy_head said...

"Byl by naprosto normální, nebýt toho, že žije na hřbitově a vychovali ho duchové, vlkodlaci a jiné příšery..." Dobrá hláška!:-)
Rozhodl jsem se, že to s tím dalším Gaimanem přece jen zkusím...